Oblastní charita Hradec Králové

Bohuslavovi se otočil život naruby poté, co skončil po pracovním úrazu na vozíku. V produktivním věku, kdy byl zvyklý jako zedník být neustále v pohybu, se najednou stal částečně závislým na druhých a nemohl dále vykonávat práci, na kterou byl zvyklý. Výrazně se to podepsalo na jeho psychice. Téměř nemluvil, nedokázal si říct o pomoc. Celé dny seděl a hleděl do prázdna. Nějakou dobu se o něj starala rodina, ale po opakovaných konfliktech, kdy si připadal, že je na obtíž se rozhodl odejít. Skončil na ulici. Pomoci se mu dostalo v rámci krizových lůžek pod službou Riaps. Tam ale nemohl být dlouhodobě, a tak začal využívat služby Denní centrum a Noclehárnu v Domě Matky Terezy. Společně s pracovnicemi města v místě trvalého bydliště jsme hledali řešení. Bylo zjevné, že Bohuslav potřebuje pobytovou službu, určitou míru péče a podpory. Měl dluhy vůči městu, po- bíral pouze dávky hmotné nouze. Proběhla případová konference a po roce práce a vyjednávání se podařilo, že Bohuslav začal splácet dluh a byl mu přidělen byt s dostupnou pečovatelskou službou, kam se v květnu 2024 přestěhoval. Bohuslav nikdy neprojevoval příliš emoce. Když jsem mu ale sdělovala zprávu, že bude mít bydlení, tak jsem asi poprvé viděla, že se usmál. Měl radost. Stačila jediná věta: „To jsem rád.“

Pan Jakub přijel do Hradce Králové z Mladé Boleslavi, kde měl práci i s bydlením. Bohužel v místní firmě snižovali stavy a on byl mezi propuštěnými. Do Hradce Králové přicestoval za příslibem práce, kde ale bohužel nebyl přijat a tím skončil na ulici. Po dvou dnech strávených venku, si sám našel a zkontaktoval služby Domu Matky Terezy. Potřeboval nocleh, hygienu a stravu. Více nežádal a služby využíval pouze přes noc. Dny trávil intenzivním hledáním nového zaměstnání. Mapoval si blízká města a objížděl pohovory. Práci se mu nakonec podařilo najít v nedalekých Pardubicích, kam po necelých dvou týdnech využívání služeb odcestoval. Dle posledních zpráv se mu v práci daří dobře, bydlí na ubytovně a postupně si obnovuje vazby s rodinou, kterou několik let neviděl.

Matěj původně bydlel v podnájmu s přítelkyní a synem. Bohužel se dostal do vězení a po pro- puštění už se neměl kam vrátit. Ve vězení i pracoval. Pomohli jsme mu zařídit si potřebné dávky, podporu v nezaměstnanosti a následně dávky hmotné nouze. Měl dluhy, společně jsme kontaktovali Poradnu pro lidi v tísni, kde si dořešil insolvenci. Pomáhali jsme Matějovi i při hledání zaměstnání, sestavili s ním životopis a rozposlali na volná místa. Nakonec našel zaměstnání jako opravář strojů v prádelně a zároveň se mu podařilo najít si i bydlení.